V krásném sobotním odpoledni jsme dojeli do Spešova, kde na nás čekali natěšení domácí, kteří v tu dobu okupovali páté místo.
Jak už bývá zvykem, nesešli jsme se v plném počtu. Postrádali jsme Dudlinha. Brdariče, Piškyho a Lukeho.
Nastoupili jsme ve složení Johnny - Kaci Abate, Záliv Baresi, Ondra de Jong - Hradec Krejčí, Pablo Lebeč Zabaleta, Samic Alves - Gottland
Záliv chudák neváhal a i když byl doma pár minut po příjezdu z práce, nenechal nás ve štychu. Samic celý den stavěl garáž, ale tak se těšil, až si nechal trenýrky od dresu den předtím ve škole.
Počáteční úvahy, že bychom hráli zezadu a na jistotu jako před týdnem byly rázně smeteny ze stolu a začali jsme od podlahy. My totiž zanďoura jaksi hrát neumíme a ani ho hrát nechceme.
Vzhledem k tomu, že jsme vyhráli počáteční los a domácí brankář koukal přímo do slunce, pokoušeli jsme se od začátku o častou střelbu. Samic to zkoušel individuálně přes tři hráče a opravdu se dostal k zakončení, se kterým si však brankář poradil. Náš útočník i záložníci byli dobře pokrýváni, o to víc prostoru dostávali naši obránci, kteří mohli potvrdit svoji pověst ostřelovačů a z druhé vlny této možnosti hojně využívali. Brankář domácích však chytal spolehlivě a postupem času se dostával do provozní teploty. Trochu ho zchladil Lepec, který ho skoro knokautoval pumelicí přímo do hlavy, o pár minut později to Lepec zkoušel technicky, ale opět trefil pouze hlavu domácího gólmana.
Do vedení nás nakonec poslal Samic, po exkluzivní přihrávce Gottlanda, který po několika zbytečných střelách tentokrát nehamounil a šajtličkou ála Rosa prostrčil míč mezi oběma obránci. Samic přesnou střelou k tyči otevřel skóre, ale za tři minuty se ze střídačky díval, jak domácí ze standartky z hranice vápna vyrovnávají. Stát se to samozřejmě může, ale zakončující hráč nemůže mít tolik času, aby si míč na vápně zpracoval a v klidu zamířil k tyči !!!
Zanedlouho mohlo být ještě hůř. Kaci neodhadl nakopnutý míč, ten ho přeskočil a domácí hráč upaloval po křídle sám na Johnnyho. Přihrál přesně před bránu na svého spoluhráče, ale Johnnyho zákrok byl jednoduše famózní. Domácí začali zlobit a párkrát Johnnyho pěkně protáhli. O to samé se na druhé straně pokoušel Záliv, střílel pokaždé z pravé strany, ze stejného místa a každá jeho střela končila blíž k brance. Po jeho poslední střele, která olízla tyčku, ukončil rozhodčí první poločas.
O poločase si vzali slovo domácí hasiči a z přilehlé studny pokropili hřiště. Přestalo se prášit, lépe se dýchalo a mělo to blahodárný vliv na předváděnou hru.
Hradec odvracel střílený centr tak nešťastně, že si dal málem vlastní gól. Naštěstí ho stačil vykopnout, ne jako Kadlec proti Arménům. Čert vem jeho smetenou nohu…
Domácí zvolili taktiku jako my v první půli, častěji střílet, zvlášť když byli proti slunci. Všechny pokusy, pokud proletěly k Johnnymu, však skončily v jeho rukavicích.
Gól padl z akce, která vůbec nebezpečná nebyla. Domácí hráč zpracoval míč zhruba deset metrů od brány, ale před ním stál Záliv. Do souboje jeden na jednoho se útočník nepustil, místo toho vystřelil ( nártem, bodlem? ) a po jemné, ale slyšitelné teči Záliva míč zapadl přesně k tyči. Johnny si na míč sáhnul, ale zřejmě i kvůli slunci nebyl zákrok stoprocentní.
Mnohem hůř nám bylo za pět minut, kdy propadla nakopnutá svíce na zadní tyč, kde zakončoval domácí hráč. Tato branka byla opět úplně zbytečná, obrana někde chrápala a Johnny si též vybral slabší chvilku.
Domácí hráče jakoby někdo polil živou vodou a v tu chvíli měli více ze hry. Nás vrátila do reality tyčka nastřelená Ondrou, která zároveň odstartovala drtivý dvacetiminutový nápor našeho týmu. Hradcovu dělovku vytlačil brankář na roh, Záliv střílel těsně vedle, Samic po kličce do středu nastřelil brankáře.
Utahovali jsme smyčku, Gottland pálil do tyče, zanedlouho ho napodobil Ondra, Hradec se po rohu probil do palebné pozice, ale opět čaroval domácí strážce svatyně. Lepec byl na konci další kombinace, ale byl už blízko brankáře, Kaciho roura prosvištěla kolem šibenice, Ondra vymotal tři hráče na pětníku, ale opět našel pouze skvěle postaveného brankáře.
Náš tlak gradoval, Gottland trefil už pátou tyčku, Samicovi chyběl půlkrok před prázdnou bránou, Hradec pálil nad, ochvíli později se Gottland krásně obtočil kolem obránce a jeho křížné střele chybělo pár centimetrů…
Z obrovského tlaku se domácí dostali pouze jednou, když jsme zůstali všichni v útoku a domácí šli dva na našeho brankáře. Johnny však na pozici stopera zasáhl senzačně a udržel nás na dostřel.
Hradec se přesunul do obrany, odkud zakládal útoky našeho týmu, pravou stranu ovládli Samic a Ondra, Gottland sváděl souboje před bránou, bohužel poněkud šetřil pohybem. Kaci i Záliv se z obrany přesunuli na svoje ostřelovačské místa a permanentně zaměstnávali domácího brankáře. Lebeč byl takovým Nedvědem, volný hráč, který byl jednou v útoku, jednou napravo a podruhé zase v obraně. Tímto kolotočem jsme překvapili i sami sebe, protože byl opravdu účinný a vypadalo to, jako bychom tímto stylem hráli pravidelně.
Z posledního náporu se neprosadil ani Samic, ani Ondra, který pro změnu trefil pouze tyčku.
My jsme z dvaceti gólovek dokázali vytěžit pouze jeden gól, oproti tomu byli domácí maximálně efektivní a z pěti, šesti šancí vstřelili tři góly.
Na náš mladý tým jsem ale hrdý, předvedli jsme krásný fotbal, odměnou nám může být uznání od domácích fanoušků a to, že jsme přehráli mančaft, který patří do top 5 naší ligy.
Hráčům Spešova děkujeme za pohodový a maximálně férový zápas k pěkném prostředí a jejich fanouškům za slušné a přátelské povzbuzování během zápasu.
Takhle si představuji fotbalem krásně strávenou sobotu.
Příspěvek vyšel v Úterý 10.9.2013 00:55 v kategorii Ročník 2013 a byl 1181x zobrazen.
FC Šebetov | Stránky oddílu malé kopané v Šebetově. (c) Michal Horák 2013