Zápas pravdy se odehrával v devatenáctém kole v Jabloňanech, kde jsme přijeli změřit síly s místním FK.
Domácí na nás ztráceli šest bodů. Našim úkolem bylo tento náskok neztratit a pokusit se jakkoliv bodovat.
Bohužel nám chyběly mladé pušky Ondra se Samicem, ale jinak jsme byli kompletní.
Sestava byla Luke - Kaci Abate, Pišky, Záliv -Brdarič, Hradec Krejčí, Pablo Lepec Zabaleta, Dudlinho - Gottland.
Nechtěli jsme ponechat nic náhodě a domácího rozhodčího jsme vyměnili za delegovaného. Přijel nám pískat přímo pan Molt. Po zkontrolování hráčů, hrací plochy a sítí foukl do píšťalky a začal se odehrávat spíš boj než fotbal.
Domácí hráli od podlahy a kdykoliv se někdo z našich hráčů dostával přes protihráče, byl okamžitě chycen za dres, okopán či zastaven krásným "stromem".
Zálohy prakticky neexistovaly, hrálo se nakopávanými míči na útočníky, stejně byly zakládány i veškeré útoky od brankářů.
Nebezpečnější byli ze začátku domácí, ale jejich střely z úhlu se mezi tři tyče nevešly.
Asi po čtvrt hodině dopadl jeden z domácích hráčů Hradcovi přímo na prst, který byl už před zápasem zhmožděn. Po sundání štulpny se jeho pokračování ve hře zdálo velice nepravděpodobné.
Po vykuchání lékárničky v autě se však mezi všemi těmi šátky, izolačními foliemi a rouškou našel i obvaz, který se nakonec ukázal jako zázračné léčidlo.
V době, kdy byl Hradec ošetřován, padla první branka. Domácí rozehráli přímý kop a střelu domácího hráče nešťastně tečoval Pablo, Luke byl bez šance.
Odpovědět mohl za chvíli Brdarič, ale kontr tři na jednoho zakončil ne příliš tvrdou střelou, se kterou si s menšími problémy domácí brankář poradil.
Poločas skončil 1:0 pro domácí a před námi byl jasný úkol, vstřelit během následujících pětatřiceti minut alespoň jeden gól.
Pokud se hrál první poločas od podlahy, druhý byl z tohoto pohledu mnohem horší. Na hřišti se jiskřilo a rozhodčí během prvních pár minut rozdal několik žlutých karet. Žádný efekt zklidnění to ale nepřineslo, domácí byli navíc hecováni fanoušky. Zvlášť rozhodčí domácích ( nevím jestli píská standartně, ale v posledním vzájemném měření sil se píšťalky ujal právě on ) se činil a i když byl jak se říká "na šutr", nepřestával povykovat a halekat.
Po nevybíravém zákroku na pronikajícího Pabla, kdy hráč domácích nechtěl a ani nemohl hrát míč, se měla v ruce rozhodčího ukázat rovnou červená karta. Obešlo se to však bez jakéhokoliv napomenutí a naše nervy začaly pracovat. Domácím však tato hra vyhovovala a minutky vesele ubíhaly.
Asi deset minut před koncem zápasu se na polovině hřiště snášel vysoký míč na Dudláka. Ten si naštěstí všiml nabíhajícího soupeře a zůstal nehybně stát. Domácí hráč na něj naskočil jako doma na starou a po dopadu na nohy se skácel k zemi. Domácí hráči se okamžitě seběhli k "marodovi" a reklamovali faul. Pan Molt však stál od inkriminovaného zákroku asi dva metry a odpískal, dle mého názoru naprosto správně a jednoznačně, faul na Dudláka.
Ten nečekal na hvizd rozhodčího, což podle pravidel ani nemusí a rozehrál napravo na Hradce. Ten vykoupal posledního obránce a střelou šajtlí k tyči skóre srovnal.
Hráči domácích se po obdržené brance sesypali na rozhodčího jako vosy na bonbón a zuřivě reklamovali střet, který brance předcházel. Doteď nechápu, jak se mohl rozhodčí udržet a za ty vulgární výrazy ( některé jsem slyšel prakticky poprvé v životě ) nikoho z domácích nevyloučit. Prim hrál opět rozhodčí domácích, kterého domácí táhli ze hřiště zpět na tribunu. Ten dokonce vyhrožoval likvidací auta pana Molta, zřejmě ho hodlal řádně pozvracet…
Rozhodnutí však bylo nezvratné a dál se pokračovalo za nerozhodného stavu. Do konce stojí za zmínku už jenom dvě akce. V první z nich Gottland obehrál u postranní čáry posledního obránce a před zakončením byl zezadu sundán tím samým hráčem. Zákrok pan Molt vytáhl před vápno a hráči neukázal ani žlutou. Možná proto, že by byla jeho druhá a rozhodčí nechtěl víc hrotit už tak vypjaté utkání.
Na druhé straně byl při zpracování míče odhozen domácí hráč z našeho pokutového území ve stylu juda, píšťalka však opět mlčela a další jasná penalta tak odpískána nebyla.
Zápas skončil remízou 1:1 a tento výsledek nám velice pomohl v boji o záhranu ve třetí lize. Vyhráno však v žádném případě nemáme, k jistotě udržení potřebujeme v posledních třech utkáních získat tři body.
Bylo by skvělé, kdybychom už v následujícím domácím zápase proti Dolní Lhotě naplno bodovali a oslavili tak záchranu na vlastním hřišti.
Odepsat však nemůžeme ani poslední Štěchov, který v posledních kolech zabojoval a nasbíral v posledních pěti utkáních víc bodů než my.
Závěr sezóny bude velice napínavý, doufejme, že se šťastným koncem pro nás…
Příspěvek vyšel v Úterý 8.10.2013 18:26 v kategorii Ročník 2013 a byl 1213x zobrazen.
FC Šebetov | Stránky oddílu malé kopané v Šebetově. (c) Michal Horák 2013